Pila
V údolí u jezera Teepee, kde jsme bydleli jsem si všimnul suchých stromů, které bych pokácel jako zásobu pro topení v krbu. Zaparkoval jsem své auto a uviděl na malém hřebenu, ne víc jak devět metrů vysoko, spadlý strom, který byl zaklíněn mezi dva další stromy. Měl asi půl metru v průměru, byl šedý a suchý. Nejprve jsem kácel stromy, pro které jsem přišel, a potom jsem se k němu vrátil. Stoupal jsem k malému hřebenu. Postavil jsem se ke kmeni a začal jsem pracovat. Řezal jsem půlmetrové špalky do našich kamen. Každé poleno, jak spadlo na zem, jsem potlačil patou, aby se skutálelo prudkým svahem dolů. Polena se zastavila blízko mého vozu.
Byl to skvělý způsob. Po chvíli jsem se dostal k části, která byla zaklíňena mezi stromy. Začal jsem řezat, abych odstranil korunu. Cítil jsem, že bych měl přejít na opačnou stranu stromu. Zamítl jsem to. Můj způsob řezání špalků byl přece znamenitý. Nicméně, toho rána jsem žádal Pána, aby mě vedl a řídil. Toužil jsem, aby byl mým společníkem a řekl jsem Pánu, že pokud mi dá vnuknutí něco vykonat, poslechnu Jej. Dojem přišel znovu a tentokrát jsem se zastavil. „Pane, jsi to Ty? Žádáš mě, abych se přesunul na opačnou stranu?“ Potichu jsem se modlil. Ano, Jime, přišla zřetelná odpověď. „Dobrá, Pane,“ řekl jsem a mířil na opačnou stranu stromu, „ale je to absurdní.“ Jakmile jsem dokončil řez na opačné straně, zíral jsem v úžasu na velkou kládu, která spadla na místo, kde jsem před několika okamžiky stál. Neuvědomoval jsem si, že byl strom zaklíněn mezi stromy s obrovským tlakem. Bylo to v podstatě napružené péro, čekající na mě, abych ho odřízl posledním smrtelným řezem. Pocítil jsem slabost, když jsem si uvědomil, jaký by to mělo následek, kdybych se nepřesunul. Kláda by přeměnila pohybovou energii v drtivou srážku s mýma nohama v úrovni mých kolen. Shodila by mě z okraje hřebenu s běžící motorovou pilou v mých rukou a přistál bych asi o devět metrů níže. Pravděpodobně bych byl usmrcen úderem a následným pádem s pilou. Pokud ne, byla by má šance přežití velice malá. Nikdo totiž přesně nevěděl, kde jsem. Bez jakýchkoli pochyb jsem pochopil, že mě Pán uchránil přinejmenším od vážného zranění, ne-li před smrtí. Uvědomil jsem si, že byl připraven pomoci mi dříve, než jsem si vůbec uvědomil, že jeho pomoc potřebuji.
