Odpočiň si!
Cestoval jsem před několika lety dodávkou po Novém Zélandu. Je to nádherná země. Na chvíli jsem zastavil a těšil jsem se z pohledu na hory, farmy a ovce. Nečekaně jsem ucítil slabý, tichý hlas Ducha, který mě pobízel, abych zavřel oči a krátce si odpočinul. Bylo půl jedenácté dopoledne, a tak jsem zamítl tuto myšlenku, protože jsem si myslel, že vím více než Bůh. Jsem vděčný, že mě Bůh neopustil, když jsem Jej ignoroval. Znovu přišel pocit, abych na chvíli odpočinul svým očím. Zavřel jsem oči a položil hlavu dozadu. Stále jsem pochyboval, že je nějaký důvod pro tento dojem. Bum! Plesk! Čelní sklo se roztříštilo na malé kousky. Kus skály spadl ze svahu a zasáhl okno přímo přede mnou. Okno nebylo bezpečnostní, takže se roztříštilo na drobné střepiny, které byly v mých vlasech, uších, v mé košili, dokonce i v mém nose. Seděl jsem a chvěl se. Věděl jsem, že mě Pán ochránil od vážného zranění. Zachránil můj zrak! Jak dobrému Bohu sloužíme! Rozklepal jsem se při pomyšlení, že jsem téměř ignoroval Jeho vedení. Stále se zavřenýma očima jsem poděkoval Bohu za to, že je mým neustálým společníkem. Jsem Mu velmi vděčný, že není jen pozorovatelem, ale je se mnou v mých potížích, při všech mých denních činnostech. J.H.
